​Vytvořeno pomocí Wix.com v roce 2019, Vincento Kara

Pokud mě chcete kontaktovat, využijte můj e-mail: vincento.kara@gmail.com

Vyhledat
  • Vincento Kara

POTOMEK


  Edward Scarka je sériový vrah, který v Ohiu zavraždí devět žen. Ta desátá mu však z jeho vězení tajně uniká, zachrání se a vše hlásí na policii. Zásahová jednotka pak nic netušícího šílence vyhledá u něj doma a bez okolků zastřelí.

V tu samou chvíli v Pensylvánii se v nemocnici narodí Sarah a Johnovi Blumeovým chlapeček, kterého pojmenují Miles.

Tyto dvě události spolu na první pohled nijak nesouvisí, my však víme, že je tomu právě naopak. A film se to ani nijak nesnaží skrýt, divák to vědět má.

 Chlapec vyrůstá v běžné a milující rodině, sám je mimořádně inteligentní, avšak samotářský a jaksi podivínský. A když ještě jako osmiletý začne být lstivě vypočítavý tak, jak bývají dospělí, a navíc silně agresivní a násilnický, rodiče si konečně začnou všímat jeho odlišného a místy až zvráceného chování. Uvnitř dítěte sídlí něco zlého. Něco, co tam být nemá. Něco, co je potřeba zapudit, a to za každou cenu.

 Příběh posednutého dítěte, kdy se v tomto případě o posednutí až tak moc nejedná, alespoň ne v tom pravém slova smyslu, už máme možnost vidět snad ve všech variacích v mnoha jiných filmech. A ani tento snímek nepřináší žádnou zásadní inovativní myšlenku... Ale co na tom, když je tak dobře natočený?

 Scénář hned ze začátku vyvalí příběh, jehož tempo si bez přestávky udrží až do konce. Příběh, který nestaví na levných lekacích scénách a místo toho buduje děsivou atmosféru, jež houstne každou uplynuvší nocí, co tělo malého Milese více a více přebírá mysl vražedného šílence. Příběh, který je prostý přehršel hororových klišé a většinou jim předchází originálním či nečekaným nápadem. Příběh, který není děravý, nemá hluchá místa, nevybočuje z logiky věci, postavy jednají racionálně, jen je potřeba se nad jejich chováním trošku zamyslet, abychom pochopili.

 A právě postavy, i přes méně známé herecké obsazení, jsou zahrány dobře a ještě lépe. Sám Miles, ztvárněný Jacksonem R. Scottem, působí velmi děsivě ve chvílích, kdy děsivý být má, a niterně nepříjemně ve chvílích, kdy děsivý být nemá, když třeba zrovna nedrží v ruce nůž nebo hasák. Takové dítě byste doma opravdu nechtěli mít, pokud byste nechtěli každou noc spát s jedním okem otevřeným. 

 Snímek hodnotím kladně, napětí jsem si užíval. Celou dobu jsem myslel, že vím, kam se děj ubírá a jak vše skončí... A ejhle, on mi závěr filmu přinesl hned dvě překvapení, kdy jsem musel svůj původní odhad opakovaně přehodnotit. Avšak zde narážíme na achillovu patu celého příběhu. Závěr. Ten mi připadl takový useknutý, nedokončený, jakoby půlhodinový děj bylo najednou třeba vměstnat do 10 minut, k čemuž se nešťastně použily dvě berličky, které by bylo možno obejít, jen se nebát přidat nějakou tu minutu navíc.

 Rozmýšlím se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, protože zážitek to byl, mezi horory zajisté vyšší nadprůměr, ovšem ten konec... Dobře, přikloním se ke čtyřem, protože budu věřit, že nás čeká i druhý díl, který ten rychlokonec ve svém úvodu více rozšíří a vysvětlí, abychom tu měli bezvadný dvoufilm, podobně jako Insidious.

originální název: The Prodigy

rok uvedení: 2019

režie: Nicholas McCarthy / scénář: Jeff Buhler

hrají: Taylor Schilling, Jackson Robert Scott, Peter Mooney


HODNOCENO 4/5

14 zobrazení